Už je to za námi. Teda ne úplně a jen pro Terku a mě, ale i tak. Dne 1. září jsme oficiálně skončily s prací v kempu Chantemerle - to znamená, že už nejsme placené, ale ještě po 5 dní, co tu budeme zůstávat, budeme pracovat cca 3 hodiny denně za jídlo a ubytování (rozuměj za ty blafy od Laetizie - mimochodem pořád nevím, jak se správně píše její jméno, a za hnusný karavan). Áďu čeká ještě měsíc, to je vůbec jiná kapitola.
 |
| Joop & Els |
Jakkoli hlavní sezóna byla krátká (cca 14 dní opravdové špičky), zdálo se nám to jako věčnost. Ještě že tu byl Joop a Els, ti nám vždycky zvedli náladu (už jsem se vám zmiňovala, že Joop pracuje ve výrobně čokolády? Určitě ano, ale tohle se stejně musí připomínat často). Els tu navíc slavila narozeniny. Ten den měli přijít na večeři, Nicole objednala dort, my nazdobily stůl (já jsem jak psychouš běhala před servisem s nůžkami po kempu, abych připravila ten nejhezčí pugét kytek, co bylo v mých silách - či spíše v silách místní květeny) a Joop si nabil tablet, aby to mohl všechno vyfotit. Nakonec jsem i dostaly kousek dortu a jeden drink na Joopův účet, což bylo hrozně fajn. (Ještě aby ne.) Navíc nám Joop taky vysvětlil význam slova/ názvu Heineken. Jedná se o zkratku v holandštině, která přeložená do angličtiny znamená: He and I always get a new one, což přeloženo do češtiny je něco jako: On a já si dáme vždycky jedno další... Ztraceni v překladu? Já taky.
 |
| Luna, fenka Els a Joopa, vychutnávající si jistě zasloužený odpočinek na pláži |
Co se týče poměru Slováci vs. Češi klienti, tak to nakonec byla remíza - dvě Sloveky, jeden Čech (o něm jsem už psala tady) a jedna Češka.
Ještě se musím zmínit o Roeových. tahle rodinka z Anglie byla skvělá a hrozně si nás oblíbila. Dokonce se mě ptali, jestli tady příští rok budu, že oni si i všechno rezervovali.
"No já nevím, musím se rozmyslet"
"Ale když vy tady nebudete, tak to my nepřijedeme!"
"Ale tohle je trochu vydírání ne?"
Nebylo to poprvé, co jsme byly tázané, zda přijedeme za rok znovu. A jakkoli jsme se z odpovědi vždy vykroutily nebo ji nějak zamluvily, v hlavách nám pokaždé problesklo: Jen to ne! Nikdy, nikdy, niky, nikdy! Ne, ne, ne, ne... Nechápejte nás špatně, svým způsobem to tady bylo zábavné, zajímavé, napínavé a přínosné, ale neskutečně vyčerpávající. Psychicky, fyzicky i jakkoli jinak jsme vyřízené. Pracovat 4 měsíce v kuse bez dne volna, se všemi těmi lidmi řekněme složitého charakteru je vážně síla. A síly nám ke konci už dost chyběli.
 |
| Podvečer u Tarnu |
A pro velký úspěch tu máme narozeniny ještě jednou. Tentokráte moje. Áďa s Terkou, Claudiem a Leti mi připravili koláč/dort s čerstvým ovocem a nechybělo ani přáničko. Prý jsem už stará větev (Bon anniversaire, vieille branche!). Tak teda dík, no. Teď vážně, bylo to od nich moc hezké a pro jednou jsme si tady zase užila den.
Žádné komentáře:
Okomentovat