čtvrtek 6. srpna 2015

Host do kempu, hůl do ruky vol.2


A byl tu první Čech. Tudíž se vyhlásil hromadný zákaz užívání všech českých nadávek, které jsme do té doby  stihly naučit většinu zaměstnanců. Takže se nekonala žádná psí prdel ani jakákoli jiná prdel, natož pak kurva. Pán si přivezl celou rodinku, německou manželku a dvě děti. A všichni se mezi sebou bavili anglicky...
Víceméně všichni hosté jsou tu milí a vstřícní. Například Mauriceovi, co celý týden mají zarezervovaný stůl číslo 16 na břehu řeky. Po tři dny si chtěli dát steak z tuňáka, ale zrovna jsme ho neměli (respektive Leticia ho odmítla připravit, protože neměla čas uvařit ratatouille). Mauriceiovi to nesli statečně, vyzkoušeli saucisse i hamburger, nicméně na nich bylo vidět, že se už nemůžou dočkat středy, až si toho pitomýho tuňáka konečně dají. Pánovi už se samým očekáváním podtáčely kníry.
A pak tu byla/je rodina Pahýlků. Situace je celkem standardní, dva sympatičtí rodiče a dvě děti - okatá hezoučká holčička a chlapeček, který však místo pravé ruky má od lokte dolů pahýlek. Tadá, přezdívka byla na světě. (Je to od nás zlé a určitě za tuhle škodolibou přezdívku skončíme v pekle, ale počkejte si, co teprve o nich budu psát!) Byla s nimi hrozná sranda, pravidelně si chodili pro nanuky (i několikrát denně), a děti jsme vídaly pobíhat po kempu celý den (a hrát si při tom na kouzelníky soudě podle toho, jak vehementně při tom máchali ručičkami nebo alespoň jejich částmi). Problémem občas bylo, když si Pahýlek - syn přišel pro nanuk sám a v levé (plnohodnotné) ruce držel peníze... Kam mu ten nanuk sakra podat? Lehce divná situace. Vzít peníze, podat nanuk - nikdy jinak! Popřípadě ho podat jeho sestřičce nebo tatínkovi, když přišli s ním. Tahle rodina byla jednou z těch, na které se nezapomíná. Stejně tak jako na holandské rozmazlené holčičky. Dvě malé Holanďanky věkem asi tři a pět vypadaly jako andělíčci z barokních obrazů. Velké modré oči, světlé blonďaté vlásky zakroucené v nádherných pravidelných lokýnkách (konec pedofilně laděné pasáže). Idylka až na to, že to byly snad ti dva nejrozmazlenější spratci pod sluncem! Křičely, vztekaly se, musely mít všechno ve stylu Frozen a bůhví co ještě. Když šly s rodiči do sprchy, celá Kelly Family si nahlas zpívala a vymýšlela různé básničky (kdo ví, co to bylo, jelikož to chrochtali holandsky).


A pak jsou tu sexy tatínkové s neméně sexy maminkami (smůla...) a pak jsou tu postarší páry, co si s sebou přivezly hromady knih a časopisů, jako například dvojice s krycím názvem Klub čtenářů. Přestože první pravidlo klubu čtenářů je, že se nikdy nemluví o Klubu čtenářů (nebo to byl jiný klub???), tihle dva byli tak milí, že o nich musím napsat. Kromě toho, že hodně, hodně četli, chodili často do restaurace a celý večer hráli jakousi deskovou hru... Když jsme jim naservírovali jídlo, posunuli hrací plán na stranu, v klidu se najedli a pak zase pokračovali. Většinou přicházeli mezi prvními hosty a odcházeli jako poslední.
Joop a Els a Luna, legendární partička holandského manželského páru a staré fenky labradora, konečně před pár dny dorazili. Prý jsem jezdí už přes devět let. Joop se chlubil, jak tu zná každý kout, každý rozvod elektřiny a každou odpadní rouru... Jeden večer sebou přinesl ohromnou a těžkou tašku. Záhy jsme zjistili, že v ní přechovává pytlíky plné vzorků kokainu čokolády - protože Joop pracuje pro jednu z největších čokoládoven na světě (prý zásobují a vyrábějí polotovary například i pro Milku). Tím si nás Joop definitivně získal a teď jsme s ním největší kámošky!
A pak jsou tu tři staříci (Tři Veteráni), co téměř každý večer přijdou na jedno, dvě Leffe.
A mladé páry, co nás učí správné výslovnosti piva Hoegaarden ([huchgardn]) nebo co na něco pořád čekají (až jim přineseme pití, až je objednáme, až jim udělají pizzu, až se jich zeptáme na dezerty...)
A pak jsou tu Britové, kteří většinou dávají velká dýška, protože Eura jsou pro ně jak nic (s tou jejich tvrdou britskou měnou), tak je rozhazují o sto šest.



A pořád je tu hodně lidí a mohla bych vám  o nich básnit ještě dlouho... Ale už mě to tu nebaví sepisovat. třeba zase jindy.

Žádné komentáře:

Okomentovat