Michelinská hvězda

Naprosto s tímto článkem nesouvisející fotografie

Upřímně, vydávat každý večer okolo devadesáti jídel v restauraci, která je jak kapacitou stolů, tak velikostí prostor určená zhruba pro šedesát lidí, není žádnej med... Za to adrenalin jako prase. Nejhorší je, že my, servírky, bychom to zvládly, kdyby to nemrvili v kuchyni. Začne to nenápadně v sedm hodin večer a pak najednou už nejsou skleničky na víno, ani příbory... Do toho všeho se snažíte rozvzpomenout se, na který stůl přesně patří ta jídla, co vám zrovna z kuchyně poslali. A pravděpodobně poslali jen půlku objednávky (a ještě špatně), protože prostě proč ne? (Merde...) Claudio naštvaně pobíhá sem a tam, nahoru a dolů. Hosti občas musí chvíli čekat, ale berou to vždycky sportovně, když vidí to srocení národů... Většinou všichni odcházejí spokojení (což může potvrdit naše prasátko na spropitné) a někteří se  vracejí třeba ještě několikrát za svůj pobyt. Známka kvality (ha ha), nebo spíš jsou klienti takoví dobrodruzi, že si to napětí (Donesou mi pití včas? Nezapomenou na popelník? Opravdu dostanu saucisse aux herbes a ne à la chataigne?) chtějí vyzkoušet znova. 

Máme dva kuchaře, teda teď už vlastně zase jen jednoho - k tomu se dostanu, ale oba dva jsou leví jak turecký šavle... Alexandr a Laetitzia se spolu jen hádají, dělají si naschvály nebo spolu nemluví, do práce se moc nehrnou a často chybují. Navíc co se týče uklízení, tak to není žádná sláva, a co si budeme povídat, v restauraci se prostě uklízet musí. A pořádně. Všechno se znovu vyhrotilo včera, kdy se konal velký úklid kuchyně, po němž Alexandr řekl, že končí a odjíždí o týden dřív, než má ve smlouvě. Hajzlík jeden egyptskej.  Včera (neděle) pracoval naposledy. Celkově je tu napjatá atmosféra. Všichni tu všem lezou krkem a i my bagety se mezi sebou hádáme víc, než je obvyklé, nebo víc, než jsme se doposud hádaly. Sezóna je holt dlouhá a spolupracovat s lidmi, kteří nejsou příliš týmoví hráči a práce jim nic moc neříká, je vskutku vyčerpávající. Ale klienti jsou pořád milí, až na pár výjimek a to jsou především místní, to jsou idioti. Jak sama  Áďa pronesla: "Lozère je nejméně obydlený region Francie, ale kreténů se tady teda najde požehnaně!"

Nyní bude následovat několik útržků z konverzací zaslechnutých během servisů za celou sezónu. Bohužel spousta z nich vzniká na základně různých slovních hříček a chyb z různých jazyků, tudíž to nemá ani cenu sem psát, protože pokusy o překlad nevyznívají tak vtipně:

"Tak já to chápu, ale jestli to pochopí i v kuchyni, to se necháme překvapit..." (Já při braní složité objednávky. Nakonec se nic nepokazilo. Zázrak.)

*

"Do you speak English? Moi non..." (Claudio)

*
"Ping pong" (děti všech národností a věkových skupin, co si přijdou půjčit pálky na stolní tenis)
*
"Ale tohle mě zajímá..." (Pierre mladší, který mi tímto chtěl naznačit, že by si rád dal pivo , zrovna když jsem třídila čisté skleničky a vzala do ruky tu pivní)

*

-"Vybrali jste si dezert?"
-"Já bych si jako dezert dal vás!"

*

"Dal bych si prosím pizzu Chèvre Miel (pizza s kozím sýrem, medem a oříšky) a hodně medu prosím - potřebuju sacharidy!"

*

"Slečno, kolik vám mám dát dýško?" (zeptala se jedna nejistá dáma Adriany)

*

"No a pro ní, salát Nicoise, ale bez ančoviček, kukuřice, brambor, ..., takže jenom salát." (Tatínek objednávající pro svou dcerku)
*

-"Co je to to moellueux?"

-"To je kaštanový dortík."

-"Bleh..."

-"Vlastně je to docela dobrý..." (Adriana dealerka dezertů)
*
a budeme pokračovat...