"Jsou opilí, už jim nic neprodáme, pokud si nedají i něco k jídlu." Definitivně rozhodla u nedělní večeře Nicole.
"Proc ne?" Zeptal se Olivier, který s námi občas i víkendech stoluje.
"Protože máme jen licenci 3 a ne 4, tudíž nemůžeme prodávat alkohol/nápoje bez pokrmů z restaurace. A navíc, když by se něco stalo a ten chlápek (Nicole ukázala směrem k Tarnu, kde uprostřed vody stál obrovský oblečený týpek s berlemi) třeba umřel, měli bychom problém, protože půlka řeky je na dva roky naše..."
"Tak kdyby se mu něco stalo, tak bychom ho mohli odtáhnout na druhý břeh..."
Rozesmála mě představa, jak se společnými silami snažíme zbavit mrtvoly. Takový team building. Možná bychom ho potřebovali...
Hádejte, co se stalo? Nemáme kuchaře! MAXimální Max ve středu dopoledne odjel. Jak už jsem o něm psala, ten kluk byl mimo. Pošuk. Přestože mu Claudio připomínal, aby pořádně čistil troubu na pizzu, jak se nedávno ukázalo, Maxmilián to nedělal, tudíž se jeden večer stalo, že se pizza připalovala a vydávání jídel vázlo. Situace se vyhrotila. Claudio se s Maxem pohádali a málem došlo na facky mezi rozpáleným grilem, fritézou a těstem na pizzu...
Onu osudnou středu ráno mu Nicole s Claudiem chtěli promluvit do duše o jeho chování a o jeho nerespektování nadřízených. Po celou tu dobu si Max údajně cumlal lízátko a pak, když byl monolog šéfíků u konce, prohodil něco ve stylu: "Jo, já stejně odjíždím." Do oběda byl pryč...
Takže se vracíme ke scénáři Claudio+Leticia. Lidí chodí každým večerem víc a víc, objednávek přibývá a nervozita roste. Navíc v úterý dorazila Claudiova maminka, jeho dcera a syn a rodinná kamarádka Antoinette. Když viděli, jak tu kemp funguje-nefunguje a jak my tu tvrdě dřeme (když si k tomu připočtěte jejich nenávist vůči Nicole), okamžitě se přidali na naši stranu a začali osnova puč. Nebo revoluci. Nebo hromadný únos. Nebo atomovou explozi.... zkrátka tak něco. Všichni v jednu chvíli řešili jen to, že pracujeme hodně a nevyváženě a že jsme pak unavené a nefér placené. Takže měníme planning, pracovní rozvrh, abychom měli více času na odpočinek. Navíc, speciální projekty jsou už u konce - zahrada je hotová, le bloc sanitaire je dodělaný, tak už není moc co dělat.
Zkrátka se nám blýská na lepší časy... Až na to, že pomalu a nenápadně začíná hlavní sezóna.
"Já jsem na čistotu velice důsledná. Až budete uklízet mobilhomy, tak musíte dávat pozor na každý detail.."
(Kdybyste viděli její barák, tak byste se pozvraceli.) Paní "čistotná" Nicole prostě ví a umí všechno nejlíp. Bohužel přes sezónu (léto) nemá absolutně čas uklízet, tudíž je její dům trochu nepořádek (její vlastní slova). Zato v zimě je prý vzorem čistoty a krásy jak z katalogu Ikea. Jelikož měla brzy přijet Claudiova maminka a jak všichni víme, tchyně dokáží být pěkně rýpavé , zaneprázdněná Nicole Áďu a mě poprosila, jestli bychom jí před příjezdem mami Vivi neuklidiliy dům. Samozřejmě nám hodiny úklidu zaplatí navíc - speciálně speciální projekt.
"Áďo, tak co mám ještě přinést?" Zeptala jsem se, když jsme začaly, "hadry, prostředek na podlahy, pytle do koše, hodně benzínu a sirky?"
Tu špínu by bylo nutné vypálit do základů a začít od znova. Lhala, Nicole lhala - v domě nikdo hodně dlouho neuklízel, jelikož všude a na všem byla mastná vrstva špíny a prachu, co se usazuje dlouhá léta a na kterou platí jen odmašťovací síla Cilitu Bang (sponzora tohoto článku). Drhly jsme to každá šest hodin, což sice nestačilo, dům je pořád špinavý, ale výsledek naší práce byl pro Nicole uspokojující. A o to tady (a vždycky) jde - potěšit šéfovou... (vlezdoprdelka...ehm...)
 |
| podlaha před a po |
Žádné komentáře:
Okomentovat