MAXimální

Začíná to tu být pořád to samé dokola. Kromě práce si občas stihneme odpočinout na pláži, Teď je tu už dlouho krásné počasí a tenhle týden má dokonce udeřit vlna veder. To jsem zvědavá jak při čtyřicítkách budeme drhnout le bloc sanitaire... (aspoň ty podlahy budou rychle schnout).

Kuchaříček Max už tady asi zůstane. Začíná s námi konečně trochu komunikovat, což je kupodivu docela zábava. Je sice zvláštní a občas jeho chování vůbec nechápete, ale v kuchyni mu to jde. Po několika lekcích od Claudia plných křiku a buzerace se Max dokonce naučil dělat pizzy - a nutno říct že výborně, lidé si je často chválí. A taky si krásně zpívá ve sprše. Jelikož chodí do sprch v sanitárkách (ostatně jako my), které jsou z velké části propojené a zvuk se tam krásně nese, pokaždé oblaží svými skřeky vycházejícími z jeho hrdla všechny lidi, co se zrovna v blocu nachází.

Nedávno pro nás musel dojet k obchoďáku, protože Claudio se zasekl u doktora a nestíhal nás vyzvednout. Max si to přihnal svým malým renaultem.. Jezdí podobně jako všichni Francouzi - rychle a zběsile.

"No, ale s tou spojkou mu to ještě moc nejde..." prohodila Terka

"Co bys taky chtěla, vždyť má řidičák sotva rok!" odpověděla jsem.

Protože psí fotky na tomhle blogu jsou převážně Mangoidní, je čas to napravit Nikitou...

Max je zkrátka devatenáctiletý nevycválaný a pomálu vychovaný týpek. 

A prdí.... ale jak! Nejhorší na tom je, že nechává naporosto volný průchod svým zažívacím pochodům přímo před klienty. Stalo se už zvykem, že s postupem večera, kdy už všichni jedí a není tolik objednávek, se kuchaříček s Leti přesouvají dolů k nám a podávají s Claudiem a pár známými venku u baru. A tuhle večer se Maxík opřel o congélateur s nanuky a vyšlo z něho něco, co připomínalo zvuk jelena v říji. Tu sonátu ze svých zadních partií doprovázel ještě hlasitým ulevným povzdechem... netuším, jestli tím přivábil nějakou laň, ale něco určitě ano, protože den na to se ráno neukázal Bugsy, šéfové kocour.

"To není možný, každou noc se mnou spí v posteli (fujky). A když ne, tak se vždycky ráno přijde najíst..." kňourala Nicol celý den. Claudio tvrdil, že v noci slušel jak se kočka/kočky perou s liškou. Na té lišce si trval (přece pozná zvuky lišky) i na tom, že ta liška snědla Bugsyho. Kocour se nakonec za dva dny vrátil, což nejvíce potěšilo samozřejmě šéfovou. My ostatní jsme byli rádi, že skončilo její lamentování nad ztracenou číčou a byl zase klid. Bugsy je sice od návratu trochu mimo, ale hlavně že je doma, že jo. 

Zpátky ke kuchaříčkovi. Sice nevím, co si myslí o zvířatech paní domácí, a občas nikdo neví, co si ten kluk vůbec myslí, v kuchyni mu to jakž takž jde. Když si odmyslíte věčné hašteření s Leti, které se občas nese z patra, kde je kuchyně, až k nám dolů na bar, snad tu sezónu dáme... Do jednoho týden se má dostavit - haute saison. Už teď nemám moc času (a když mám čas, tak nemám chuť) publikovat články, takže mějte prosím strpení, budu se snažit, jak to jen půjde. Námětů mám ostatně dost...