Začínám mít podezření, že kemp je
(nebo bude) místem, kde jednou přistanou mimozemšťani. Pokud na Blízká setkání třetího druhu moc
nevěříte, dovolte mi předložit několik pádných důkazů. Tak za prvé jsou tu všude nesmyslně rozmístěné solární lampičky. Když jdete večer kolem recepce,
kde je zároveň i dům Nicol a Claudia, máte pocit, že jdete kolem hřbitova
zvířátek. Do noci zářící shluky světýlek okolo domu, navíc nesmyslně
rozmístěných, jsou prostě podezřelé. Vypadá to, jako by měly sloužit k naváděcím
účelům stejně jako světla podél přistávací dráhy pro letadla. Obzvlášť vzadu na
zahradě je jedna moc hezká šajnící skupinka pro návštěvníky (díkybohu) nespatřitelná,
ale my na ní máme výhled z karavanu jedna báseň – přikládám ilustrační
foto pořízené za jedné vlažné noci, když jsme se vracely ze servisu.
Další abnormálností jsou ptáci…
Ne, nemyslím anatomické odlišnosti, žádní pterodaktylové tady nelítají, místní
zvířena je do značné míry shodná s tou českou, avšak co se týče aktivity
zdejších opeřenců, vymyká se to kontrole! Ti práci prostě nezavřou zobáky! Když
vás v půl jedné ráno za hluboké tmy probudí extrémně hlasité skřehotání
nějakého vrabce, naštve vás to, to mi věřte.
Protože začnete automaticky potřebovat na záchod a to abyste se zvedli,
vzbudili celý karavan a táhli se přes celý dvorek do kadibudky. Jediné, co vás
po té hrůzostrašné cestě může těšit, je zpěv ptáků…
Třetí podezřelou věcí, vlastně
podezřelými věcmi, je osazenstvo kempu samo o sobě. Pokud jste četli článek Kdo je kdo od Terky, budete mít aspoň
už trochu přehled. Třeba hnedka šéfová Nicol.
Je to hrozně „cool osoba, se
kterou se dobře spolupracuje“ (konec citace) co perfektně zvládá tři
jazyky (což už je samo o sobě docela úkaz). Jen občas její požadavky například
na úklid nebo na to, jak co dělat a nedělat, jsou zvláštní… Hlavně ty rohožky v mobilhomech,
ty musíme pokaždé drhnout a kartáčovat, protože první, co udělá zákazník, když
vejde dovnitř, je, že se podívá na zem na tu setsakramentskou rohožku, to je
přece jasný!!! *ironie* A taky hrozně mlaská, jako by tak vysílala tajné
signály. Kam? Nevím, asi na svou domovskou planetu nebo do vzdálených civilizací
někde ve vesmíru. Nebo budoucím generacím. „Dneska se zase tváří jak prdel.“
okomentovala před chvílí Nicolino denní rozpoložení Áďa.
Leticia je taky kousek, teda spíš kousíček,
přihlédneme-li k její tělesné hmotnosti. Claudiovi byla tahle drobotina
schopná uvěřit, že v Česku nemáme elektriku a svítíme si svíčkama. Taky pořád
vyzvídá, jestli jsme někdy kouřily trávu (asi melouchaří u protidrogovýho nebo
čeká, že jí dáme? Pardon, přemýšlím nahlas). Má silný marseilleský přízvuk a
rozumím jí leda tak kulový, ale jinak dobrý, protože věřím, že tu by si ufoni odnesli
jako první… nebo by ji přinejmenším odfoukla tlaková vlna z přistávající vesmírné
lodi. A přecházíme volným krokem k místnímu komikovi a „I am the must“ big bossovi Claudiovi.
Řeknu vám, ten by se těm jiným civilizacím líbil. Aspoň by se s ním nenudily…
A hodil by se jim třeba i jako muzikant, teda pokud by se jim trefil do vkusu
svou italskou porno hudbou, co občas po odpolednech komponuje ve svém VIP
karavanu. A tak bych mohla pokračovat, přes Pierra a ožralu Stefana, zkrátka na
každém byste našli známky kontaktu s mimozemským světem.
Vsadím se, že kdyby o tomhle
kempu chtěl Spielberg natočit film, byl by to zase trhák… Když by do toho
přidal trochu dinosaurů a nějakou tu Godzillu, diváci i filmoví kritici by si
učůrli blahem, to je jasný!
P.S.: Přidávám pár fotek mimo mísu, abyste viděli, jak je to tu hezký!
Žádné komentáře:
Okomentovat