Vstříc světlejším zítřkům...

Dny míjí a práce neubývá... A to se blíží hlavní sezóna! Zahradničíme (jak už jsem si stěžovala tady) a sekáme trávník - například Claudio nedávno nechal Adrianu chvíli jezdit svým traktůrkem.
Opět kopeme jámy (to nám fakt jde, řekla bych že ještě chvilku a budou z nás doslova průkopníci!)...
Jedno celé dopoledne strávila tím, že jsem pozorovala Claudia, jak bagruje díru pro elektrické vedení. Jen jsem tam tak stála a nic nedělala, protože (pokud jsme to tu už nezmiňovaly) šéfík nerad pracuje sám, musí mít pořád nějakou společnost. Jinak ho to nebaví... Většina dveří od sprch a záchodů v umývárnách je natřená jen jednou, protože pak Olivier z kempu odešel pracovat jinam (objevuje se tu jen o víkendech) a Belgičan už taky odtáhnul, tím pádem je tu Claudio sám a to ho moc nebere.
Holky mu jedno odpoledne z vlastní iniciativy nabídly, že s ním půjdou chvíli natírat a malovat, hlavně aby ten proklatý bloc sanitaire byl už kompletně hotový.

Další dopoledne byla na řadě Terka, aby dělala Claudiovi společnost. Aby jste v kempu vůbec přežili, nesmíte se bát smrti. Protože chlap (Claudio), který řeže flexou deset centimetrů od elektrického kabelu, se smrti nebojí.... Zkrátka pobyt tady vás zocelí naučíte se překousnout a vydejchat všechno od puchýřů na rukou od zahradničení, přes pořezané ruce od rozbitých skleniček, zadřených třísek z uklízení teras až po rýmičku.

Áďa se učí jak vést recepci, aby mohla "přepracované" Nicole občas pomoci. Ona Nicole zase tak nepracuje, jen práci vymýšlí a občas nám ji přidělává, ale tak budiž... V posledních dnech si tahle ženská vysloužila na vlastní článek, snad se k tomu, co nejdříve dostanu.

Já jsem strávila už dvě odpoledne laminováním nových jídelních lístků - protože s novým kuchařem, přišlo i nové menu. A pak jsem laminovala ještě tyhle cedulky. A tyhle nápisy. A pak varování před rušením pro Claudia.

Občas mám pocit, že ten kemp tady vlastně funguje jenom díky nám.