Koupit letenku byl problém. O to větší, když jste chudé studentky, které musí měsíc krotit účast na "společenských událostech", aby si vůbec mohly dovolit letět za kopečky. První volba byla jasná - AirFrance. Avšak vzhledem k tomu, že teď prodražili (o tom, že zrušili přímou linku z Prahy do Marseille, ani nemluvě), rychle jsme tuhle možnost zavrhly. BrusselsAirlines si zahrává s nervy svých zákazníků tím, že než se chudák zájemce prokliká systémem, letenky podraží a nazdar! Nebo spíš nasrat. Přiznám se, že už jsme všechny byly ze situace dost zoufalé, když v tom najednou se objevila společnost Germanwings. Jasný, přehledný systém, příznivé ceny a záruka německé kvality.Volejte sláva, máme letenky! Máme letenky s německou nízko nákladovou společností. Máme letenky s německou nízko nákladovou společností, jejíž pilot týden na to poslal letadlo plné lidí do francouzských Alp a nazdar! Nebo spíš nasrat...
Áďa to okomentovala slovy, že už je to v klidu, protože tenhle pilot už s námi nepoletí. Kdepak, to se musí nechat, tahle holka vždycky věděla, jak člověka uklidnit! Nedá se nic dělat, letenky jsou koupené a trochu nás potěšilo, že ani po téhle tragédii cena letenek rapidně neklesla, což je to poslední, co by nás mělo zajímat, že jo - jestli jsme náhodou nezaplatily víc, než bylo nutné... Shoříme v pekle (nebo na alpských pláních v troskách Airbusu). Co se dalo dělat, letenky jsme měly koupené a přes to nejel vlak (ani nepadalo letadlo - a dost, konec už těch vtipů o leteckých katastrofách!).
Den odletu nadešel a kromě toho, že jsem musela vstávat v půl páté ráno (přikládám napůl spící selfie, jako důkaz. Nemáte zač!), všechno ostatní proběhlo hladce a šťastně jsem se všechny tři shledaly na letišti.
První problémy jsme začaly tušit, když přišlo na řadu odbavování... U většiny cestujících před námi se vyskytl jakýsi problém. Jak jsme vytušily, většinou se jednalo o to, že systém nějakou chybou části pasažérů zrušil přikoupená zavazadla... Většinou... Pak tam byla jakási dáma, která byla problémem sama o sobě. Letěla údajně do Dubaje s několika přestupy. Za boha nemohla pochopit, že v určitý moment (jakmile bude opouštět EU) bude muset projít přes celní kontrolu, respektive, že bude muset vyplnit celní formulář.Ubozí zaměstnanci letiště (celkem tři a pak možná i celá policejní eskorta) se jí snažili vysvětlit, že to nebude žádné zdržení, že zavazadlo se jí odbaví, nebude ho muset nikam tahat a přenášet a že jen po odbavení zajde tam a tam (mimochodem, kam přesně má jít by z jejich popisu pochopili i Jeníček s Mařenkou, ani na žádnej strom by lízt nemuseli! Ostatně... ona dáma na větvi už asi dávno byla). Následovala další hysterická scéna jako z venezuelské telenovely (na úrovní "José nepřijel" od jedné do deseti se jednalo o slušných osm)...
Konec dobrý, všechno dobré! Odbaveny jsme byly bez problémů, kufry nám nechali (Terce dokonce přimhouřili oko nad nějakým tím kilem navíc - myslím u zavazadla, jasný?), jen při kontrole mě prohmatávali jak největšího teroristu. Musela jsem si dokonce zout boty, které mi někam odnesli a za chvíli vrátili... Jaké z toho, Víchová, plyne poučení? Příště si, doprdele, sundej ty sponky z hlavy! Ale když to jejich ohmatávaní tak příjemně šimrá...
První let do Düsseldorfu byl lehce zpožděný, ale klidný. Přestoupit jsme ale stihly. Díky pilotovi, co mluvil plynně francouzsky, anglicky a německy a ještě se jmenoval Míra, jsme hravě přeletěli Alpy , to bych to tu jinak nepsala... Za čtyři hodiny jsme lehce rozlámané stály v Marseille...
Pokračování příště nebo už teď na TN.cz! :P
Pokračování příště nebo už teď na TN.cz! :P
Žádné komentáře:
Okomentovat